Tak nám socani shodili volby…

Před rokem touto dobou vrcholila volební kampaň pro krajské a senátní volby. ČSSD měla náskok v preferencích, proto volby proběhly. Dnes, po roce, zřejmě zjišťuje, že její podpora, vyvolaná nekompetencí řešit ekonomickou krizí, tragickou reflexí odkladu voleb před Ústavním soudem a zřejmě naplněním kalichu jejích nereálných slibů, a proto volby zbořila. Protentokrát. Kde to proboha žijeme, když o termínu voleb rozhoduje jedna strana?

 V březnu letošního roku předstoupila ČSSD s požadavkem na svržení vlády. Zřejmě ani Jiří Paroubek nečekal, že vysněnou stojedničku získá, proto byl zaskočen, když své mocenské choutky dotáhl do „vítězného“ konce. Od té doby politika ČSSD ztratila racionální základ a začala destrukce české politiky.
   ČSSD po svržení nepředložila plán B a nového předsedu vlády vybírala ODS. ČSSD nominovala do ministerských křesel osoby pevně spjaté s její politikou a nikoliv nestranné odborníky, jak bylo dohodnuto. Ve Strakovce tak usedli třeba bývalí členové ČSSD Jan Kohout či Martin Pecina, kteří nedokázali zabránit zavedení kanadských víz, zahájili rozsáhlé čistky na ministerstvu a nakonec i ovlivňují policejní vyšetřování.
   Dohodnut byl přesto termín pro předčasné volby na 9.-10. října. ČSSD představila nereálný program, opakovaně neřešila ekonomickou krizi a zahájila štvavou kampaň. Pak přišla stížnost Miloše Melčáka, odložení voleb a scénář z letošního března začal nanovo. ČSSD jako jediná blokovala dohodu parlamentních stran na novém listopadovém termínu. Nakonec na něj přistoupila, ale jen na chvíli, protože dnes dohodu zrušila.
   Co svým krokem ČSSD sledovala? Vyšly ji špatné preference, kterými je předseda Paroubek tak posedlý? Docházejí jí peníze na volební kampaň, třeba rozhodnutím mecenáše Soukupa? Nebo se bojí výročí listopadu 89 a důkazu, že hodlá spolupracovat s posttotalitní KSČM, kteří mimochodem dnes se socialisty opět čile spolupracují? Ať tak či tak, ČSSD opakovaně upřednostnila stranický zájem před veřejným, dohodu politických stran změnila na cár papíru a politickou kulturu znovu ponížila o pár schůdků níž. Děkujeme, Jiří Paroubku.