Pan Novotný zvolil formu dramatizace s gradací obrana slabého a utlačovaného proti zlému a zlovolnému státu. „Občané byli informováni, s kým vším že se to iniciativa spojila, dominujícím tvrzením bylo, že s KSM….  Když nepomohla tato forma diskreditace iniciativy, prostřednictvím řady novinářů a médií (iniciativa má informace, že jedna skupina novinářů je nucena psát "do šuplíku", druhá skupina je přesvědčena o pravdivosti svého jednání, komentovaného zpravodajství a není již schopna oddělit své pravicové přesvědčení od profesionální práce ), nastoupila další forma jak poškodit iniciativu. ČT bez uzardění podstrčila veřejnosti možné napojení iniciativy na tajné služby. …  Nepomohlo zastrašování a ohýbání petičního zákona, nastoupila agrese. Aktivistům iniciativy Ne základnám v petičním stánku je vyhrožováno fyzickým napadením, rozbitím hlavy kamenem. Jsou zastrašováni, že pokud stánek do druhého dne neodstraní, bude podpálen. Ani tato forma nevede k otupení, zastrašení aktivistů, eliminování činnosti iniciativy Ne základnám.“ Záměr je jasný – vyvolat lítost, pohoršení nad jednáním protivníka následně vzbudit touhu pomoci. Otázka však zní – proč?
   Asi proto, že argumenty Ne základnám jsou nesmyslné a podobná prohlášení je chtějí zamaskovat. A nebo kvůli mobilizaci účastníků. Nejspíše však proto, že se jim nedostává pozornosti, jakou by si přáli. Proč média neinformovala o akci Lidského řetězu proti radaru 21. srpna? Nevíme, jak se daří Janu Tamášovi po hladovce ani jaký je názor sdružení k agresi Ruska na Kavkaze nebo základně v Polsku.   
    Za vše ale přece mohou média. „ČT bez uzardění podstrčila veřejnosti možné napojení iniciativy na tajné služby. Jiný redaktor podsouvá společnosti informaci, že iniciativa je placena ze zahraničí. … Čtenáři periodik, diváci televizí, kteří pravidelně a hlouběji nesledují události kolem iniciativy, a jsou spíš nerozhodní ve svém postoji k instalaci cizí vojenské základny, výplodům redaktorů i ČT věří.“ Chudinky čtenáři, ještě že Iniciativu máme.
   Nejabsurdnější je ale obvinění vlády, že tyto aktivity koordinuje či se dějí alespoň s jejím vědomím („Marně vládnoucí garnitura doufá, že to iniciativa Ne základnám vzdá“, ztučněná červeným písmem). Sdružení evidentně dochází inspirace, aktivity nebo finance a proto se všemožně snaží mobilizovat. Publikovaný dopis dokazuje, že cílem sdružení je nikoliv meritum věci, tedy umístění radaru, ale získání publicity a politického vlivu.